Milé ženy, jaká je cesta ke spokojenosti? Toť otázka…

Každá máme cestu svou

Každá žena má jiné hodnoty, jinou míru sebelásky, jiné představy o ideálních vztazích, jiná očekávání… Na základě naší minulosti, prožitých životních radostí i starostí, uložených vzpomínek v naší mysli se každá zachováme ve stejné životní situaci úplně jinak. Pokud bychom postavili vedle sebe deset žen řešících naprosto stejnou situaci, každá se zachová úplně jinak. Neexistuje jeden návod, který by naučil všechny ženy, jak být ve svém životě spokojená. Každá máme cestu svou. Ale existuje doporučení.

Sebepřijetí

Přijměte sama sebe. Přijměte své chyby i svou minulost. Ano, minulost někdy bolí, některé z nás si mohou neustále vyčítat, že „Pokud bych tenkrát řekla tohle nebo udělala tamto, dopadlo by to mnohem lépe.“. Ale – neřekla, ani neudělala. Často slýchávám věty typu: „Já se celý život snažím a prostě to nejde. Je to pořád stejné, ne-li horší.“ Milé ženy, pokud něco chceme změnit, musíme udělat něco jinak. Nelze změnit výsledek, pokud nezměníme postup. Musíme změnit samy sebe.

Sebepřijetí není jednoduchá cesta a ani nebude hned zítra, je to dlouhodobý proces. Je to cesta sebepoznávání, na které je třeba vnímat svoje emoce, pocity i myšlenky. Sebepřijetí znamená, že si uvědomíme své pozitivní i negativní stránky, uvědomíme si, co od života očekáváme a co chceme změnit. Je to cesta trnitá, někdy i bolestivá. Naše ego může trpět. Je třeba se obrnit trpělivostí a upřímností sama k sobě. Zároveň přijde i uvědomění, že přebíráme zodpovědnost za situace, ve kterých se nacházíme, přebíráme zodpovědnost za činy, které uděláme, přebíráme odpovědnost za život, který žijeme. Nikdo jiný to za nás totiž udělat nemůže. Ani náš partner, děti, rodiče nebo nejlepší kamarádka. Jen my samy!

Co nám to přinese?

Začneme hledat způsoby, návody a postupy k tomu, abychom aktuální situaci vylepšily a ve svém životě se posunuly. Budeme zažívat mnohem více situací, ve kterých se budeme cítit šťastné. Jen tak něco nás nerozhází. Když přijdete domů ze zaměstnání unavená po dlouhém dni a zakopnete o neuklizené boty v předsíni, nestane se, že vyjedete na děti s otázkou: „Proč zase??“, nebudete nadávat na řidiče auta, který vám před nosem vyfoukl parkovací místo, vy se totiž usmějete.

Sebepřijetí a odpovědnost za svůj život je naprostý základ pro spokojenost a naplnění každého člověka.

Já jsem touto cestou prošla, nebyla jednoduchá a ano… byla pro mě bolestivá. Jsem šťastná, že jsem ji absolvovala. Bez sebepřijetí a převzetí zodpovědnosti za svůj život bych se dál plácala na místě jako kdysi, stěžovala si na všechny a na všechno, byla protivná na svoje nejbližší. Děkuji, že jsem tam, kde jsem! Stojí za to na sobě pracovat! Miluji svůj život!

Veronika